Zřejmě nejvýznamnější jednotkou v historii SS-VT byl pluk "Deutschland". Původně pěší útvar, používající k přepravě koně, sestával ze čtyř praporů. 1. prapor vznikl v říjnu 1933 a tvořili jej převážně dobrovolníci z jižního Německa. V roce 1936 prapor získal stálou posádku v mnichovských kasárnách Freimann.
    Na jaře 1935 se k pluku připojili rakouští emigranti a členové SA a SS a pod velením Carl Maria Demelhubera vytvořila druhý prapor.2.prapor měl posádku v kasárnách na Ingolstadtské zemské silnici. Po anexi Rakouska, v březnu 1938, byl prapor z pluku vyčleněn, aby vytvořil jádro nového pluku "Der Führer".
    Jednotka nazvaná "Politische Bereitschaft Württemberg" se oficiálně označovala jako 4. prapor a v roce 1934 se připojila k pluku. Sídlo měli v kasárnách v Ellwagenu ve městě mezi Stuttgartem a Norimberkem.
    V říjnu 1936 SS-VT vytvořila ze skupiny svých praporů druhý pluk. Nová jednotka nazvaná "Germania" dostala kasárna v Hamburku.
    Třetím útvarem, který se stal součástí divize ss-Verfügung, byl pluk "Der Führer". Jednotka měla posádku ve Vídni. Do vypuknutí války pluk plnil úkoly strážní služby v Praze, později byl umístěn na Šumavě a nakonec se přesunul do Plzně, kde se připojil k ostatním součástem divize SS-Verfügung.
    10.10.1939 Paul Hausser dostal rozkaz spojit pluky Deutschland, Germania a Der Führer do pevně organizovaného motorizovaného útvaru. Jednotka se zprvu označovala jako SS-VT nebo SS-Verfügung, později jako 2.tanková divize SS "Das Reich". Ačkoli byla nejstarší divizí Waffen-SS, bylo jí přiděleno označení "druhá". První byla Leibstandarte, Hitlerova oblíbená jednotka SS.
    Krátce po vypuknutí II sv. války konečně vznikly Waffen-SS a každá divize dostala svůj znak, kterým se pak označovali jejich tanky a ostatní vozidla. Znak divize Das Reich měl podobu obráceného písmene N, jehož středem procházela svislá úsečka. Znak se nazýval Wolfsangel a vycházel ze starobylého symbolu, který měl chránit před hladovými vlky. V období války se znak stal symbolem elitní vojenské jednotky, která zasáhla do nejvýznamnějších bitev.

Polské tažení:

Bojový křest si divize odbyla při tažení do Polska v září 1939. Pluk Deutschland včleněný do divize Kempf postupoval z východního pruska. Pluk Germania byl rozptýlen po celé skupině armád B postupujících z jihu, soustředěných na Slovensku a ve Slezsku. Pluk Der Führer se zatím zdržoval na Šumavě, kde její noví vojáci procházeli výcvikem.
    Prvním cílem divize Kempf se staly pozice protivníka u měst Zawadski a Dvierznis. Pluk Deutschland měl tu čest stát v čele útoku. Po dobití pozic pluk postupoval dále na jih směr Mlava a kopec označovaný jako kóta 192. Unterscharführer Luk Krieger si vytvořil průchod zátarasem a při postupu k hřebenu byl smrtelně zraněn. Patřil k prvním padlím divize Das Reich. Při polském tažení pluky SS prokázali své kvality a získali si své místo v řadách německé armády. Po dobití Polska se divize přesunula do Plzně.

Západní tažení:

    Severní okraj německých invazních sil zajišťovala skupina armád B, jejíž součástí byly 6. a 18.armáda. V sestavě 18.armády, pod velením generála Georga von Küchlera, bylai i divize SS jíž velel Paul Hausser.
    Pluk Der Führer připojený k 207.pěší divizi, tvořil předvoj 18.armády a absolvoval svůj bojový křest. Během dvou hodin 3.prapor pluku dorazil na východní břeh řeky Ijssel u Arnhemu. Nizozemské obránce šokovala vytrvalost a energičnost vojáků pluku Der Führer.
    Dva prapory pluku Deutschland byly pověřeny útokem na ostrov Walcheren. Navzdory tvrdé obraně se jednotkám SS podařil postup a nakonec Walcherenská posádka ostrov opustila.
    Když nizozemská armáda kapitulovala, se hlavní část 18.armády připojila k ofenzivě do severní Francie. 22.května dostala divize rozkaz, se spolu s 6. a 8.tankovou divizí přesunout do prostoru Calais a posílit pozice u Dunkerque. Při těchto bojích pluk Der Führer utrpěl značné ztráty, nicméně se divizi podařilo udržet a zničit mnoho nepřátelských tanků a zajmout mnoho vojáků. Dále divize postupovala ve směru Paříž a po jejím dobití plnila vyčišťovací úkoly na jihu Francie.
    25.června západní tažení skončilo. Pro příslušníky divize SS byly boje v západní Evropě další příležitostí k prokázání svého bojového umění. Po dobití Francie byla ředa z nich vyznamenána Rytířským křížem.
    V prosinci 1940 byl změněn název jednotky na divizi SS Deutschland. O měsíc později se divize ještě jednou přejmenovala na SS Reich.

Balkánské tažení:

    V březnu 1941 dostal Hausser rozkaz přesunout se s divizí, která byla součástí 12.armády do Rumunského města Timisoara a připravit se na ofenzivu na Balkáně. Pro divizi Das Reich začalo Balkánské tažení 11.dubna 1941 překročením Rumunsko - Jugoslávské hranice a postupem na Alibunar.
    Velitel 2.roty průzkumného motocyklového praporu, SS-Hauptsturmführer Fritz Klingenberg, se svým malým průzkumným oddílem o síle deseti mužů, vjel bez sebemenšího odporu nepřítele do ulic Bělehradu a zastavili až nedaleko ministerstva obrany v centru města. Klingenberg, v doprovodu německého velvyslance, přesvědčil starostu Bělehradu, že je velitelem velkého vojenského uskupení a pohrozil nálety Luftwaffe. Starosta, zdrcen představou utrpených škod, přistoupil na Klingerbergovi požadavky a podepsal kapitulaci města. O několik hodin později do města dorazil předsunutý odřad 11.tankové divize a s úžasem zjistil, že město má pod kontrolou pouhá desítka vojáků SS. S Klingerberga se rázem stal národní hrdina. Později byl za svůj čin Hitlerem dekorován Rytířským křížem.
    18.dubna 1941 Jugoslávie kapitulovala a vojáci Das Reich se vrátili do Rumunska. Později byli přesunuti do prostoru poblíž Rakouského Salcburku.

Barbarossa:      
    Hlavní úlohu v tažení na východ měly sehrát jednotky Waffen-SS. Byla mezi nimi i divize Das Reich. Ta spadala do skupiny armád Střed pod velení Fedora von Bocka a byla připojena k 2.tankové skupině,  XXIV.motorizovaného sboru.
Té velel Heinz Guderian. Proto byla všechna vozidla této skupiny označena velkým bílým písmenem G.
    Časně ráno, 22.června 1941, začala operace Barbarossa mohutným dělostřeleckým přepadem, jehož se účastnil i dělostřelecký pluk divize Das Reich. 28.června divize obdržela svůj první bojový úkol na území Sovětského svazu. Hlavní síly divize měly překročit řeku Bug a obsadit vesnici Starzyca.
    22.července začal útok na pahorky v blízkosti Jelni. Útoku se účastnili vojáci pluků Deutschland a Der Führer. O pahorky se vedly tuhé boje trvající čtyři dny a několikrát se změnil jejich držitel. Během této zdlouhavé operace začaly jednotky SS pociťovat nedostatek munice a pitné vody, která pod žhavým letním sluncem rychle docházela. Značné počty padlých a počty zničené techniky, zlověstně předznamenaly co čeká německé síly na východní frontě v následujících letech. V září se Hausserovi vojáci zůčastnili velkolepé ofenzivy a téměř po třech měsících bojů skupina armád Střed pronikla hluboko na území Sov. svazu.
    Divize se také účastnila obléhání Kyjeva, kde Rudá armáda ztratila kolem milionu vojáků. Po ukončení obléhání Kyjeva nastalo pro vojáky Das Reich krátké období oddechu, trvající od 24.září do 2.října, kdy k divizi dorazili čerstvé posily z říše, aby nahradily ztráty. Od zahájení operace jen pluk Deutschland nahlásil ztrátu 1500 mužů. Podobné to bylo i u ostatních pluků.
    4.října 1941 se divize Das Reich připojila k operaci "Tajfun", což bylo krycí jméno pro dobití Moskvy. V průběhu bojů, při postupu na Moskvu, byl těžce raněn Paul Hausser. Na pozici velitele divize jej nahradil dosavadní velitel pluku Deutschland, Willi Bittrich. V polovině října divize zahájila útok na vnější obranné pásmo Moskvy. 25.listopadu divize Das Reich dobyla město Istra a 27.listopadu němci zahájili v plném rozsahu útok na Moskvu. Na konci listopadu byl Bittrich nucen rozpustit 2.prapor pluku Der Führer a zbytek vojáků začlenit do ostatních struktur pluku. Počátkem prosince 1.rota motocyklového praporu ovládla Moskevské předměstí Lenino, vzdálené pouhých 17km od centr Moskvy. Vojáci odtud dohlédli až na kopule Kremlu.

    Ještě před tím než se však Německá armáda odhodlala k rozhodujícímu útoku, zastavilo je zhoršení počasí. Po třídenní bojové přestávce Rusové zahájili protiofenzívu po celé délce fronty. Rudá armáda poslala do boje 1,5 milionů vojáků a začala Německé jednotky vytlačovat z dobytých pozic. Pluk Deutschland byl nucen ustoupit za řeku Istra. 16.ledna 1942 dostala divize rozkaz k ústupu a stáhla se na pozice západně od města Gžatsk. Nakonec stále zhoršující se počasí a prudce klesající teploty vše znehybnily. Koncem února byla divize odvelena do zálohy. V březnu 1942 se operační skupina SS opět vrátila na frontu a zaujala pozice podél řeky Volhy.
    V červnu 1942 se divize vrátila do Německa, aby prošla reorganizací. V listopadu se jednotka začala označovat jako divize SS pancéřových granátníků Das Reich. V její sestavě přibyl tankový prapor se třemi rotami a pluk Der Führer byl plně motorizován. Průzkumný prapor vyměnil motocykly za obojživelné automobily Schwimwagen a stal se 1.praporem nově zformovaného pluku "Langemarck".
    V listopadu 1942 se divize spolu s dalšími Německými útvary přesunula na jih Francie, aby se zapojila do okupace její Vichistické části. V lednu 1943 se takto přebudovaná divize vrátila na východní frontu, připravená pomoci skupině Jih v bojích na Ukrajině.
    V průběhu února a března 1943 se divize Das Reich účastnila bojů u Charkova, ze kterého nakonec, přes Hitlerův zákaz, musela ustoupit. Nakonec, pod velením Ericha von Mansteina, provedla spolu s dalšími jednotkami protiůtok, při kterém odřízli postupující Sovětské jednotky. Navzdory potížím s nedostatkem munice a zásob, Němci nepřetržitě útočili na Sovětskou 3.tankovou armádu. V průběhu Bitvy zničili tři Sovětské pěší divize, tři tankové brigády a jízdní sbor. Sověti přišli o 100 000 vojáků. Nakonec se Německým jednotkám podařilo 15.března dobít Charkov zpět.

Operace Citadela:

    V létě 1943 obě bojující strany věděly, že příštím cílem Německých sil bude Kursk. Podobně jako předcházející ofenzívy v této oblasti, měla mít i operace "Citadela" charakter obkličovacího tažení. Hausserovy divize byly připojeny k 4.tankové armádě, jíž velel Herman Hoth. Tyto jednotky měly tvořit jižní část kleští kolem Kursku. Když Sovětští rozvědčíci potvrdili, že se u Kursku chystá další Německá ofenzíva, vybudovala Rudá armáda v Kurském výběžku propracovaný systém obranných staveb.
    Ráno 5.července, několik hodin před zahájením útoku, vojáci 3.praporu a ženisté z pluku Deutschland, vyzbrojení plamenomety, Pronikly liniemi protivníka. Tyto údery dosáhly oslabení protivníka před hlavním útokem sboru a pomohly divizím při pronikání zákopovou linií. Při zahájení hlavního útoku tvořili předvoj jednotek SS 2. a 3.prapor pluku Deutschland. Nakonec se za přispění střemhlavých bombardérů Štuka podařilo 3.praporu obsadit Beresov. V odpoledních hodinách divize Das Reich splnila všechny úkoly stanovené denním plánem. Druhý den operace Citadela nahradil pluk Der Führer v čele ofenzívy pluk Deutschland. Divize Das Reich zahájila útok, jehož cílem bylo dobytí horského terénu severně od Prochorovky. 8.července Rudá armáda proti útočícím divizím SS vyslala další tankové jednotky. Za vydatné pomoci střemhlavých bombardérů Štuka, vyzbrojených protitankovými kanóny, se podařilo útoky protivníka na krátkou dobu zastavit. Divize SS odvracely sérii tankových útoků na Teterevino. V průběhu dne zde Němci zničili na 300 obrněnců protivníka. 9.července tři divize SS soustředily své síly, aby obnovily svoji ofenzívu proti Rudé armádě.
    II.tankový sbor SS se 12.července zúčastnil mohutné tankové bitvy mezi kopci v okolí Prochorovky. Toto střetnutí se stalo vyvrcholením operace Citadela. Zatímco Leibstandarte a Totenkopf  vyrazili do útoku, Das Reich zůstala v obraně a odvracela útoky Sovětské pěchoty a tanků. Obě strany ztratily několik set tanků a tisíce vojáků. Rudá armáda však byla schopna ztráty nahradit, zatím co divizím SS se síly postupně tenčily. Navzdory nepříznivé situaci se divize SS nadále bili jako lvi.
    14.července divize Das Reich zahájila další útok na Belechino. V pouličních bojích vojáci 1. a 3.praporu zničili 12 nepřátelských tanků. Na konci dne padlo Belechino do Německých rukou. Bohužel se ukázalo, že vítězství v Belechinu bylo posledním úspěchem třetí říše v operaci Citadela.
    Obě bojující strany v bitvě u Kurska utrpěly těžké ztráty. Němci Ztratili 200 000 mužů, na Sovětské straně zůstalo 250 000 mrtvých a 600 000 raněných vojáků. Rudá armáda u Kurska také ztratila prakticky polovinu svých tanků.

    Divize Das Reich byla z prostoru Kurska odvelena, aby se zapojila do bojů u řeky Mius, kde Rudá armáda zahájila protiofenzívu. Po třech dnech bojů vojáci SS odrazili nápor Rudé armády a přinutili Sověty k ústupu za řeku. V polovině srpna se divize Das Reich vrátila do Charkova, aby se zapojila do obrany města. V průběhu prvních dnů bojů Sověti přišli o 184 tanků.
    22.srpna však Manstein rozhodl vyklidit město, opět v rozporu s Hitlerovými rozkazy. Sověti se opět ujali vlády nad Charkovem a to se již nezměnilo. V prosinci již divize Das Reich nebyla schopna plnit funkce plnohodnotné divize a reorganizovala se na menší útvar, známý jako tanková bojová skupina Das Reich. Tato tanková skupina měla 5000 vojáků. 8.dubna vojáci bojové skupiny Das Reich definitivně opustili východní frontu a přes Turecko se vrátili do Německa.

Francie:

    Po třinácti měsících tvrdé služby na východní frontě, se koncem dubna 1944 osumset zbývajících vojáků tankové skupiny Das Reich přesunulo do Toulouse v jihozápadní Francii. Posádka divize se nacházela ve městě Montauban, kde se k divizi připojilo 9000 nových vojáků. Po doplnění novými silami se Das Reich opět stala plnohodnotnou divizí s více než 15000 vojáky a 200 obrněnými vozidli. V divizi Das Reich se soustředilo 10% tankového potencionálu Německých ozbrojených sil v západní Evropě. Ve Francii sílil protinacistický odpor a odbojové skupiny se co nejvíc snažili Němcům znepříjemnit život. V průběhu května 1944 partyzáni zabili 20 vojáků divize Das Reich a zničili kolem stovky vozidel.

Den D:

    6.června 1944 začala invaze Spojenců do Francie. Na pobřeží Normandie se vylodilo 176 000 spojeneckých vojáků. V době vylodění Spojenců se divize Das Reich nacházela 750km od pobřeží Normandie.
    7.června obdržela divize rozkaz k přesunu na sever. Úkolem divize bylo potlačení odbojových skupin mezi městy Tulle a Limoges. V důsledku poničených železničních tratí odbojáři, byla divize nucena se přesunout po vlastní ose. U vesnice Groslejac se 1.prapor pluku Der Führer utkal s 15. členy Armée Secrete (AS, tajná armáda). Po zabití 5. členů a zahnání ostatních na útěk, pokračovali Němci v postupu. Později prapor narazil na silniční zátaras, připravený členy AS. Vojáci SS dospěli k názoru, že okolí Groslejacu je místním centrem odboje a postříleli všechny civilisty které cestou na Limoges potkali. Cestou na Limoges došlo k řadě dalších střetnutí s členy odboje. Další den probíhal stejně. Skupina partyzánů pobila skupinu Němců, kteří se zdrželi za hlavním konvojem při opravě vozidla. V době kdy divize Das Reich dorazila do Tulle, činily její ztráty po opuštění Montauben 15.mužů a dalších 30.utrpělo zranění. Při přesunu se velitel 3.praporu pluku Der Führer, Sturmbanführer-SS Helmut Kämpfe, dostal se svým automobilem daleko před svou jednotku. Zastavila ho skupina partyzánů a odvezla nákladním autem. Když Němci nalezli vůz svého velitele prázdný, zahájili rozsáhlé pátrání po celém kraji Limousin. 10.června se při výslechu zajatých odbojářů velitel 1.praporu pluku Der Führer Sturmbanführer-SS Otto Dickmann dověděl, že ve vesnici Oradour-sur-Glane drží dva zajaté Němce. Dickmann byl přesvědčen, že jedním se zajatců je jeho dobrý přítel Kämpfe a s 3.rotou se odpoledne, 10.června, vydal do Oradour.

    Po příjezdu do Oradour nechal Dickmann na náměstí shromáždit veškeré obyvatelstvo a celou vesnici nechal prohledat. Kämpfeho však nenašli. Celý incident skončil povražděním obyvatel a vypálením vesnice. V tu dobu se však v Oradour nacházelo mnoho utečenců, kteří utíkali před válkou. Takže tuo dobou se počet lidí ve vesnici téměř zdvojnásobil. Dickmann a jeho vojáci Oradour opustili až druhý den ráno. Za sebou zanechali 642 povražděných civilistů. Když se o masakru dověděl velitel pluku Der Führer Standartenführer-SS Sylvestr Stadler, zuřil a proti Dickmannovi hodlal zahájit stíhání vojenským soudem. Dickmann však zahynul na bojišti v Normandii dříve, než mohl být souzen.

    V Normandii, stejně jako v dobách bojů na východní frontě, sloužily pluky a prapory divize Das Reich jako "požární sbory" Německých sil, vysílané na nejvíce ohrožená místa bojů. Bojová skupina tvořená 1.praporem pluku Der Führer a 1.praporem pluku Deutschland se přemístila do prostoru mezi Caen a Villers-Bocage. Spojenci zahájili operaci "Epsom", jejímž cílem byla izolace Caen.
    29.června Němci zahájili protiútok. Probíhaly zde tvrdé boje mezi zídkami a živými ploty, které znemožňovaly výhled všem bojovníkům. V průběhu července 1944 se vyznamenaly tankové jednotky bojových skupin, kdy se jim podařilo poblíž Sainteny odrazit několik Spojeneckých tankových útoků. Jedním z hrdinných tankistů byl i tankista 4.roty 2.tankového pluku Unterscharführer-SS Ernst Barkmann, jedno z největších tankových es druhé světové války. Ve vesnici Le Lorey, Barkmann se svým Pzkpfw V Panther, zničil 9 Shermanů a několik cisternových vozidel. Druhý den zničil další dva Shermany. 29. a 30.července v okolí Coutances zničil dalších 15 Shermanů. Na konci války měl Barkmann na svém kontě 82 zničených tanků.

    S využitím terénní situace dokázali vojáci divize Das Reich účinně bránit svůj sektor fronty v blízkosti Saint Lô a v průběhu jediného dne odvrátit 13 pěších a tankových útoků.
    Divize Das Reich se také podílela na otevření koridoru v tzv. Falaiské kapse, Kde v obklíčení uvízlo 15. Německých divizí. 18.srpna 1944 divize dorazila do Vimontiers poblíž Falais. Krátce poté Američani uzavřeli obklíčení. Divize se měla zmocni strmého horského hřebene Mount Ormel, kde tvořila posádku 1. a 2.polská tanková brigáda o síle 1500 mužů a 80. tanků Sherman. Úkolem vytlačit polské jednotky z vrcholu byl pověřen 3.prapor pluku Der Führer, který zde utrpěl značné ztráty. Nakonec se zbylým jednotkám pluku podařilo vybojovat průchod poblíž Champosoultu. Tisíce vojáků a několik generálů díky tomu mohlo z obklíčení uniknout. Byl mezi nimi i zraněný Obergruppenführer-SS Paul Hausser.
    Po skončení této záchranné akce, se divize Das Reich a další jednotky stáhly přes severovýchodní francii a Belgii a začali se připravovat na obranu své vlasti.

Ardeny:

    11.září divize Das Reich dorazila k západnímu valu a obsadila 15km široký sektor mezi Brandscheidem a Leidebornem. Na pomoc jí byl přidělen jeden prapor 12.divize SS Hitlerjugend a jeden prapor Rusů bojujících na německé straně. Ti však, nedlouho po příchodu, ze svých pozic i se zbraněmi zmizeli .
    V polovině října se divize přesunula do Saurlachu, kde se přezbrojila. Po měsíčním odpočinku se opět vrátila na západní frontu, aby se zúčastnila ofenzívy v Ardenském pralese, která nesla krycí jméno "Wacht am Rhein". Divize Das Reich byla přiřazena k II.sboru 6.tankové armády, které velel Josef "Seep" Dietrich.
    16.prosince 1944 ofenzíva v Ardenách začala. Němci vyrazili do útoku na frontě široké 135km, na níž byly rozmístěny síly čtyř amerických divizí. 20.prosince divize za pomocí 560.divize lidových granátníků, dobyla významnou silniční křižovatku Baraque de Faiture, prošla Mankay a u Bomalu vytvořila předmostí na řece Ourtka. při bojích o Baraque de Faiture  jednotky SS zničily 17 tanků Sherman a 34 polopásových vozidel, přičemž vlastní ztráty činily čtyři tanky PzKpfw IV.
    Němci trpěli značným nedostatkem pohonných hmot a munice. I přes tyto potíže zůstala vůle vojáků SS k boji za vlast nezlomena. Při bojích v Grandmenilu vojáci SS poskytli ošetření zraněnému americkému tankovému důstojníkovi. Ten jim pak při výslechu řekl, že vojáci Waffen-SS jsou v Americe známí svým krutým jednáním k zajatým vojákům protivníka. Nyní žasl nad tím, že se mu dostává stejné péče jako německým raněným.
    Ke konci měsíce Američané vystupňovali svůj tlak na ustupující vojska. Tou dobou divize Das Reich trávila většinu času strážní službou a jinými méně náročnými úkoly. Počátkem ledna 1945 udeřili jednotky protivníka na součásti pluku Der Führer v zalesněné oblasti severně od vesnice Magoster. Američané zde proti Němcům nasadili minomety a do útoku poslali velký počet tanků a pěchoty. Přes silný tlak však Němci dokázali své pozice udržet. Zatímco jednotky pluku Der Führer bojovaly východně od vesnice, části pluku Deutschland se s Američany utkal v severní části vesnice. Po vyčerpání veškeré munice se posledních 15 mužů 5.roty pluku Deutschland, za podpory raketometného oddílu pluku Der Führer, vyplížilo z vesnice a ustupovalo na Beffe. Cestou byli napadáni nepřátelskými letadly. V odpoledních hodinách na velitelství praporu dorazil zbytek 5.roty: 1 důstojník, 3 poddůstojníci a 8 granátníků.
    4.ledna Bittrich nařídil divizi Das Reich opustit bojiště a plnit úlohu zálohy. Avšak části divize byly rozmístěny po celých Ardenách a mnohé útvary se o rozkazu nedovědělo a pokračovali v boji. To vedlo k dalším ztrátám v řadách divize. V polovině ledna se pluk Deutschland vrátil k Západnímu valu. Tou dobou prakticky operace "Wacht am Rhein" skončila.

    Během měsíce se všechny Německé jednotky přesunuly na východní břeh Rýna a připravovali se nevyhnutelné dobývání své vlasti. Za Ardenskou ofenzívu bylo 7 příslušníků divize Das Reich vyznamenáno Rytířským křížem. Tato operace připravila Němce o 82 000 mužů, 324 tanků a 320 letadel. Ardenská ofenzíva byla poslední velkou akcí třetí říše na západní frontě.

Opět na východě:

    Ve snaze zabránit katastrofě na východě, která by znamenala pád Německa, stáhl Hitler své divize Waffen-SS ze západní fronty a vyslal je na "linii Margaret" vybudovanou mezi Balatonem a Budapeští v Maďarsku. Naposledy ve II. sv. válce se měly divize Das Reich a další útvary SS zapojit do urputné protiofenzívy.
    Novou útočnou operaci proti Rudé armádě Hitler nazval "Jarní probuzení". Původně měla být zahájena 8.března 1945, ale díky jarnímu tání se terén proměnil v bažinu, což značně znesnadňovalo přesun jednotek na pozice. Jak po válce vzpomínal Seep Dietrich, bažinatý terén uvěznil 132 vozidel. 15 tanků Königstiger  se zabořilo až po věže. Úkolem vojáků bylo dorazit k Dunaji a zřídit předmostí mezi Donauföldnar a Donaupentele. Vzhledem k nízké pevnosti terénu museli granátníci útočit bez podpory tanků, ale i přesto se jim podařilo dobýt několik linií zákopů protivníka a zmocnit se důležitých kopců. Pěší jednotky SS sice postupovaly vpřed, generálové skupiny Jih si však nakonec uvědomili, že ofenzíva nemá reálnou šanci na úspěch. V polovině března letecký průzkum zjisti, že Rusové připravují mohutný protiútok a v prostoru soustřeďují mohutné síly. 3 000 vozidel bylo připraveno k úderu ve směru na Balaton.
    16.března začal očekávaný Sovětský útok. Vojáci divize Das Reich náhle čelili útoku ze tří směrů zároveň. Poté co 6.německá armáda byla přinucena k ústupu, objely sovětské tanky Székesfehérvár prakticky obklíčily 6.tankovou armádu SS. Divize Das Reich urputně bojovala za udržení úzkého průchodu, který armádě poskytoval možnost úniku.
    Koncem měsíce Sověti pronikly do pohoří Vertés a cestou zničili několik německých jednotek. u Székesfehérváru se útočná rota Das Reich a ostatní bojové skupiny SS pokusily zabránit Sovětským silám v průjezdu Maďarskem, avšak neúspěšně a za cenu vysokých ztrát.
    Ve Vídni Dietrich pověřil divizi Das Reich střežením řady mostů přes Dunaj. Ve stejnou dobu pluk Der Führer obsadil východní předměstí Leopoldsdorfu. Vojáci divize se se Sověty utkali v krutých bojích dům od domu, trvající devět dnů. Nakonec Sověti, díky své převaze, donutili Němce k ústupu. Situace divize Das Reich a ostatních německých jednotek se neustále zhoršovala. Rudá armáda pronikala německými liniemi.
    5.dubna se vojáci SS stáhli do čtvrtí v okolí centra Vídně. Navzdory zdrcujícím ztrátám vojáci SS zůstávali odhodláni pokračovat v boji. 12.dubna se Němci začali stahovat z Vídně.

    V Melku si vojáci divize Das Reich dopřáli krátkou bojovou přestávku. K jednotce zde přibyly nové posily. Poté se divize dala na pochod k Drážďanům. Když rozkaz k přesunu k divizi dorazil, se pluk Der Führer nacházel na jihu Československa a k ostatním částem divize se již nestačil připojit. V Drážďanech tankový pluk zničil své zbylé tanky, aby nepadly do rukou sovětů. V té době tanková jednotka ještě disponovala dvaceti Panthery, pěti vyprošťovacími tanky a jedním Königstigerem. Po této události velitel jednotku rozpustil a se zbytkem vojáků se vydal do Americké okupační zóny. V té době hlavní síly pluku Deutschland sváděly střety s americkými jednotkami v Saint Pöltenu. Část pluku o síle praporu pokračovala v boji proti Sovětům nedaleko Prahy. Tato bojová skupina o síle 1300 mužů se zdržovala na letišti východně od centra Prahy. Vojáci SS se bránili mnohonásobné převaze protivníka, kterého tvořili jednotky generála Vlasova. Bránili se až do doby, kdy dorazila zpráva o bezpodmínečné kapitulaci. Vojáci bojové skupina se chtěli vzdát Američanům. Letiště však bylo obklíčeno Sověty a českými povstalci. 8.května vojáci SS obklíčení prolomili a vydali se na západ k Žatci. Některým vojákům se podařilo překročit Americké linie u Plzně, mnozí však byli zabiti nebo zajati sovětskými vojáky nebo českými partyzány.
    Pluk Der Führer mezitím dostal rozkaz k přesunu do Prahy, kde se měl podílet na záchraně německých obyvatel. Po třídenním pochodu se pluk dostal do Prahy, kde zastavil před mostem, dnešní most Barikádníků, který byl obsazen povstalci, kteří na ně stříleli. Během pouličních bojů, které se mezitím rozpoutaly, přišel k veliteli pluku jeden německý a jeden československý důstojník a nabýdli mu, že poslouží jako prostředníci k vyjednání příměří. Kolem poledne se vyjednavači vrátili a sdělili mu, že se německá pražská posádka a českoslovenští povstalci dohodli na příměří. Díky tomu mohl pluk přejet most a pokračovat do města. Vojáci pluku Der Führer soustředili německé občany na nákladních autech a ta, mnohdy značně přetížena, vyrazila ve směru na Plzeň. Německá kolona čítala téměř 1000 vozidel. Ještě než pluk vyrazil, dozvěděli se vojáci o bezpodmínečné kapitulaci Německa.
    Ráno 9.května kolonu zastavil německý generál a československý plukovník a nařídili vojákům SS aby složili zbraně. Weidinger nařídil svým vojákům shromáždit všechny palné zbraně, čímž požadavku vyhověl a mohl pokračovat v cestě na Plzeň. Po příjezdu do americké okupační zóny vyložili vojáci pasažéry a odjeli do Rokycan, kde se pluk Der Führer vzdal 2.americké pěší divizi. Zbytek divize kapituloval nedaleko Drážďan.

    Po téměř šesti letech těžkých bojů po celé Evropě si vojáci divize Das Reich a dalších divizí Waffen-SS vydobyli pověst disciplinovaných, statečných, chladnokrevných a krutých vojáků, jaké dějiny válčení ještě nepoznaly.
    Paul Hausser ve svých pamětech uvedl: "Je nepochybné, že nikdo vojáky Waffen-SS nepřekonal ani se jim nevyrovnal v síle jejich bojového ducha".
    To potvrdil i James Lucas ve své knize o historii 2.tankové divize SS kde tvrdí, že obdiv k bojovým kvalitám vojáků SS není přeháněním, nýbrž střízlivým hodnocením bojových schopností těchto útvarů a mužů, kteří byli jejich součástí.